V této staré budově se kdysi ozýval dětský smích, šustění sešitů a škrábání brků i tužek. Chodily sem děti z celého Josefova Dolu — každé ráno s aktovkami na zádech pospíchaly do lavic, aby se naučily číst, psát i počítat. Tenkrát tu byly dokonce čtyři školy, a tak se kolem budovy hemžilo tolik dětí, že to tu připomínalo malé mraveniště. Později zůstaly školy už jen dvě, ale učení a dětský ruch tu zněl dál.
Časy se ale změnily a dnes děti chodí do školy na protější kopec. Stará budova však nezapomněla. Ve svých zdech si pečlivě schovává všechny vzpomínky — na šepot při hodinách, na napomenutí paní učitelky, na radost z jedniček i na tajné poznámky pod lavicí.
A víte, kdo ty vzpomínky hlídá? Malý čertík Pepík! Podle pověsti se tu dodnes potají schovává mezi starými lavicemi, mapami a knihami. Občas prý vykoukne, jestli se někdo přišel podívat, a když se mu návštěvník líbí, nechá ho nahlédnout do dávných časů.
Dnes už budova neslouží jako škola. Místo vyučování v ní najdete infocentrum, muzeum místní historie a knihovnu. Místo školního zvonku tu zní kroky návštěvníků a místo diktátů se tu vyprávějí příběhy. Stačí se jen zaposlouchat — možná mezi nimi zaslechnete i tichý čertovský smích Pepíka, strážce všech zdejších tajemství.
Více informací ke stezce naleznete zde.
